Božídarské rašeliniště je chráněné území mezi Božím Darem a Rýžovnou. Jde ve skutečnosti o celý komplex rašelinišť, která přecházejí jak do smrkových porostů, tak i do horských rašelinných luk. Celému území dominuje vrch Špičák (1115 m).
Stezka rašeliništěm vede po povalovém chodníčku, procházet se budete mezi keříky vřesu, borůvek, brusinek, zakrslou klečí, případně smrkovým porostem. Právě souvislý výskyt kleče dokazuje, že rašeliniště dosáhlo posledního stadia svého vývoje a že dochází k jeho degradaci.
Rašelina bývá někdy označována jako nejmladší uhlí. Na řadě rašelinišť se těžila nebo těží. Výjimkou není ani Božídarské rašeliniště. Systematická těžba zde začala již v 18 století. Rašeliniště bylo odlesněno, k odvodnění sloužila pravoúhlá síť odvodňovacích kanálů. Voda pak byla odváděna hlavním příkopem. Kvádry rašeliny (borky) se získávaly ručním rýpáním. Drobivá rašelina byla vtlačována do zvláštních forem. Těžba rašeliny zde skončila definitivně za druhé světové války.
Rašeliníků je velké množství druhů, všechny jsou si však vzájemně podobné. Mohou být zelené, nažloutlé nebo načervenalé, často jde o reakci na množství světla. Jen na Božídarském rašeliništi je jich 24 druhů.
Naučná stezka Božídarským rašeliništěm začíná na konci obce Boží Dar u podchodu silnice směr Myslivny, Horní Blatná. Chodníček vede nejprve po horské louce, později se zanoří do lesa. Na konci můžete pokračovat v protisměru po Ježíškově cestě, případně se vrátit po asfaltovém chodníčku podél silnice. Parkovat se zde nikde nedá, jediná možnost je v Božím Daru a pak přes vesničku pěšky.
Jak vzniká rašeliniště?
Voda z bohatých srážek se vsakuje a vyvěrá na povrch v četných pramenech. Kolem pramenů vznikají močály a jezírka. Rostou zde převážně ostřice, sítiny a rákos. Později se rozrůstají hlavně rašeliníky - mokřad se postupně mění v rašeliniště. Rašeliník dole odumírá, nahoře však stále přirůstá. Tím se celé rašeliniště postupně bochníkovitě vyklenuje.